Podzemní farmáři – Lasius flavus
Pokud s chovem mravenců teprve začínáte, nebo už máte doma klasiku v podobě druhu Lasius niger a hledáte něco vizuálně zajímavějšího, Lasius flavus, česky mravenec žlutý, je skvělá volba. Tito drobní, jasně žlutí až oranžoví mravenci působí v domácím formikáriu jako malí zlatí broučci. Jejich chov má ale svá specifika. Na rozdíl od svých agresivnějších a zvědavějších černých příbuzných vedou velmi skrytý život. Pojďme se podívat, jak těmto podzemním farmářům vytvořit ty nejlepší podmínky.
Základní vizitka tohoto druhu je poměrně jednoduchá. Z hlediska obtížnosti jde o velmi snadný chov, který je naprosto vhodný pro začátečníky. Královna dorůstá velikosti 7 až 9 milimetrů a je zbarvená tmavě hnědě, často s lehce nažloutlým podbřiškem a nohama. Dělnice jsou výrazně menší, měří pouze 2 až 4 milimetry, a pyšní se právě tou krásně žlutou až jantarově oranžovou barvou. Možná se ptáte, proč jsou tito mravenci vlastně žlutí. Toto zbarvení je přímým důsledkem evoluce a jejich téměř výhradně podzemního způsobu života. Vzhledem k tomu, že tráví veškerý čas v temných hnízdech nebo hluboko v půdě, nepotřebují jejich těla produkovat tmavé ochranné pigmenty, jako je melanin, které by je chránily před slunečním zářením nebo jim sloužily jako maskování na povrchu. Z hlediska rozmnožování je druh převážně částečně polygynní, takže můžete zakládat kolonii i s 5 královnami. Později, až se vylíhnou dělnice, se však může stát, že některé z královen budou usmrceny.
Zatímco obyčejné černé mravence vidíte pobíhat po chodnících a stromech neustále, Lasius flavus na povrch vylézá jen zřídka. V přírodě staví travou zarostlé zemní kupky, které fungují jako solární panely a ohřívají podzemní chodbičky. Jejich hlavní obživou je zemědělství. Chovají totiž kořenové mšice, o které se pečlivě starají, chrání je před predátory a na oplátku je dojí a konzumují jejich sladkou medovici. Lovu hmyzu na povrchu se věnují naprosto minimálně.
Ačkoliv jsou tito mravenci velmi odolní, kvůli svému podzemnímu původu mají trochu jiné nároky na prostor než aktivní povrchové druhy. Lasius flavus miluje vlhko a tmu. Pro začátek chovu postačí klasická zkumavka s vodou. Jakmile kolonie vyroste, ideální volbou je zemní formikárium, kde se budou cítit nejlépe, protože mohou kopat. Nevýhodou však je, že na ně přes hlínu možná vůbec neuvidíte. Skvělým kompromisem je sádrové nebo ytongové hnízdo. Musíte je ale velmi důsledně zatemňovat například červenou fólií nebo kartonem, protože jakmile na ně posvítíte, mají tendenci panikařit.
V zajetí jim přirozené kořenové mšice nahradíte velmi snadno. Základem potravy jsou cukry v podobě medové nebo cukrové vody. Doporučujeme ji servírovat na malé kousky vaty, aby se drobné dělnice neutopily. Co se týče bílkovin, jsou velmi plachými lovci a živý hmyz je může vyděsit. Ideální jsou proto čerstvě usmrcené octomilky, malí cvrčci překrojení napůl nebo mražený a následně rozmražený hmyz.
Stejně jako většina evropských druhů, i Lasius flavus nutně potřebuje zimní spánek pro zdravý rozvoj a odpočinek královny. Hibernace by měla probíhat od konce října do března při teplotě mezi 5 až 8 stupni Celsia, ideálně v chladničce nebo nevytápěném sklepě. Během zimy mravence nekrmíme hmyzem, stačí pouze občas zkontrolovat, zda nevyschla voda, a případně nabídnout malou kapičku cukrové vody na vatičce.
Chov Lasius flavus přináší své výhody i nevýhody. Mezi hlavní plusy patří neobvyklé zbarvení, velmi mírumilovná povaha a fakt, že prominou i drobné začátečnické chyby, jako je občasný pokles vlhkosti. Na druhou stranu musíte počítat s tím, že jsou plaší, na světle panikaří a zpočátku téměř vůbec nevyužívají arénu. Nenechte se ale odradit, trvá zkrátka nějaký čas, než kolonie dosáhne takové velikosti, aby dělnice získaly odvahu pravidelně prozkoumávat venkovní prostor.