Skákavka královská (Phidippus regius), samice s oranžovým štítem na zeleném listu

Skákavka královská a její speciální terárium

Skákavky a jejich speciální terárium

Skákavka královská (Phidippus regius) je největší skákavka východu Severní Ameriky a mezi chovateli patří k nejoblíbenějším druhům. Má duhová zelená kusadla, výborný zrak a dá se zvyknout na ruku. Článek shrnuje biologii druhu, přináší praktické informace pro chov skákavek a popisuje jejich rozmnožování i poznatky vědců o jejich chování.

Loví bez pavučinyAktivní ve dneNeškodná pro člověkaDuhová kusadla
Terárium SpinnDuoTerárium a dávkovač
Terárium SpinnDuo pro skákavky s dávkovačem octomilek a ventilací
12–15 mmprůměrná velikost dospělých
1–3 rokydélka života
21–25 °Cteplota v pokusech
50–60 %vlhkost

Druhová karta

PoložkaÚdaj
Vědecké jménoPhidippus regius C. L. Koch, 1846
Čeleďskákavkovití (Salticidae)
Rozšířeníjihovýchod USA (od Texasu po Maryland, nejhojnější na Floridě), Velké Antily, Bahamy
Velikost dospělých (délka těla)samec průměrně 12 mm (6–18 mm), samice průměrně 15 mm (7–22 mm)
Zbarvenísamec vždy černobílý, samice černá, šedá, hnědá, béžová až oranžová
Kusadladuhová; u samce zelená až modrofialová, u samice zelená nebo červenofialová
Způsob životaloví bez pavučiny, výborný zrak, aktivní ve dne
Délka života1–3 roky
Teplotav pokusech 21–25 °C; na Floridě v přírodě průměrně 24–29 °C
Vlhkostasi 50–60 %, pravidelně dodávat vodu
Potravarůzní členovci: malí jedinci hlavně dvoukřídlí, větší rovnokřídlí, ploštice a motýli
Plodnostaž 4 snůšky, první průměrně 183 vajíček
Nebezpečnostpro člověka neškodná, při sevření může bolestivě kousnout

Údaje v kartě vycházejí z Edwardse [1] [2] a ze studie Thacker & Cowie [3].

Jak ji poznat

Je to jedna z největších a nejchlupatějších skákavek ve své oblasti. Nejvíc upoutají duhová kusadla pod předními očima [1]. Snadno se plete s příbuznými druhy P. audax a P. otiosus, které se liší zadními skvrnami na zadečku [1]:

  • P. regius: skvrny bílé a oválné, bez matně černých skvrn na hřbetě,
  • P. otiosus: skvrny oranžové a čtyřúhelníkové,
  • P. audax: skvrny čárkovité, na hřbetě čtyři páry matně černých čtyřúhelníkových skvrn.

Pohlaví lze určit brzy. Samci jsou po celý život výrazně černobílí. Samice z jižních populací mají barevné šupinky už ve 3. instaru, takže se dají odlišit dlouho před dospělostí. Dospělý samec má na kusadlech hrbolek, samice ho nemá a má čtyři chomáčky štětin v oblasti horních očí. Největší samci mají nepoměrně delší první pár nohou. Nejnápadnější jsou samice zcela pokryté oranžovými šupinkami, které žijí hlavně v jižní části Floridy a na Velkých Antilách [1].

Skákavka královská (Phidippus regius), černobílý samec na zeleném listu
Phidippus regius, samec. Foto: spidereyes2020, Wikimedia Commons, CC0 [4]
Skákavka královská (Phidippus regius), samec se zelenými kusadly na listu
Phidippus regius, samec. Foto: spidereyes2020, Wikimedia Commons, CC0 [4]
Skákavka královská (Phidippus regius), samice s duhovými kusadly na zeleném listu
Phidippus regius, samice. Foto: spidereyes2020, Wikimedia Commons, CC0 [4]
Skákavka královská (Phidippus regius), samice zepředu s duhovými kusadly
Phidippus regius, samice. Foto: spidereyes2020, Wikimedia Commons, CC0 [4]
Skákavka královská (Phidippus regius), černobílý samec na dřevě
Phidippus regius, samec. Foto: spidereyes2020, Wikimedia Commons, CC0 [4]

Výskyt

Skákavka královská žije na polích a v řídkých lesích, ne ve zralém listnatém lese. Malí jedinci sedí v bylinném patře, dospělí vyhledávají palmy a palmetty, a kde nerostou, keře a stromy. Dospělé skákavky se často najdou na zdech budov, protože dávají přednost rovným plochám. Samice kladou vajíčka do hedvábných hnízd pod kůrou dubů a borovic nebo ve škvírách starých domů a stodol [1] [2].

Everglades je oblast na jižní Floridě. Odborný soupis pavouků zaznamenává P. regius také v Everglades National Park [14]. V chovatelských nabídkách se „Everglades“ používá jako lokalitní označení tohoto druhu; nejde o samostatný druh ani vědecky uznaný poddruh. Samotné obchodní označení ale bez doloženého původu konkrétního jedince neověřuje jeho lokalitu.

Ve střední Evropě druh nežije, nároky na chov proto vycházejí z podmínek na Floridě. Populace existuje také na Velikonočním ostrově a podle Edwardse [2] možná vznikla z jediné oplozené samice.

Chov

Údaje o nádobě, teplotě, vlhkosti a krmení pocházejí z pokusných chovů ve dvou studiích [3] [5]. Ostatní rady, například o línání, jsou běžná chovatelská praxe, kterou tyto studie neověřovaly.

Nádoba a terárium pro dospělce a mláďata

Každého pavouka chovejte samostatně; samci spolu soupeří. Ve studiích se používaly malé větrané nádoby: 7 × 7 × 12 cm [5] a válcová nádoba o průměru 8 cm a výšce 11,8 cm s vlastnoručně vyrobenými větracími otvory [3]. Tyto rozměry sloužily k udržení srovnatelných podmínek při výzkumu, nejde však o doporučenou velikost pro trvalý domácí chov. Dospělá skákavka potřebuje prostor k pohybu a lovu, především ve výšce. Vhodná je proto vyšší nádoba s větvičkami, korkem nebo jinými pevně uchycenými plochami, po kterých může šplhat a na nichž si postaví hedvábný úkryt.

Mláďatům naopak vyhovují menší chovné nádoby. Drobného pavouka v nich chovatel snáz najde a lépe zkontroluje, zda přijímá potravu. S růstem lze velikost nádoby postupně zvětšovat. Větrací otvory musí být dostatečně jemné, aby jimi neunikla skákavka ani krmný hmyz. Při výběru terária se vyplatí sledovat také polohu dvířek: skákavky často obsazují horní rohy, a otevírání vedené přes jejich úkryt ho může poškodit.

Zařízení. Podklad z kokosového vlákna vysoký asi 5 cm, kus korkové kůry a umělá rostlina, na které si pavouk postaví hnízdo [3].

Teplota a vlhkost. Ve studii Thacker & Cowie [3] se pavouci drželi při 24–25 °C a vlhkosti 50–60 %, nádoby se jednou týdně postříkaly vodou a světlo svítilo 12 hodin denně. Dahl & Cheng [5] je drželi při 21–25 °C s navlhčenou podložkou, kterou obden vyměňovali. Thacker & Cowie také zkoušeli teploty 20, 25, 30 a 35 °C. Většina projevů chování samců s teplotou rostla, ale ne statisticky průkazně, průkazně klesalo jen natahování předních nohou. Nádobu proto není důvod přehřívat, v přírodě na Floridě je průměr 24–29 °C.

Voda a větrání

Vlhkost vzduchu a dostupnost vody nejsou totéž. Skákavka se může napít z drobných kapek na stěně nebo na listech, aniž by muselo být celé terárium trvale vlhké. Vodu podávejte jemným rosením části nádoby. U malých mláďat dávejte pozor na velikost kapek; velká kapka pro ně může být nebezpečná. Nestříkejte přímo na pavouka ani do jeho hedvábného úkrytu.

Jak často rosit, závisí na teplotě, větrání a rychlosti vysychání. Mláďata se mohou vysušit rychleji než dospělci, proto je potřeba jejich nádoby kontrolovat častěji. Pokud se na stěnách dlouhodobě drží kondenzace a vybavení neosychá, je třeba omezit zvlhčování nebo upravit větrání. Suché místo k odpočinku má být k dispozici i po rosení.

Krmení. Dospělci ve studiích dostávali jednou týdně cvrčka domácího (Acheta domesticus, 12–18 mm) [3] nebo dva malé šváby turecké (Shelfordella lateralis) týdně [5]. V přírodě loví malí jedinci hlavně dvoukřídlý hmyz, starší rovnokřídlé, ploštice a motýly [1]. Kořist by neměla být větší než pavouk, nesnědené zbytky vyndejte.

Krmení podle velikosti

Velikost kořisti vybírejte podle konkrétní skákavky. Čerstvě osamostatněným a velmi malým mláďatům se obvykle nabízejí nelétavé octomilky obecné neboli menší (Drosophila melanogaster). Jak pavouk roste, lze přejít na větší octomilky (Drosophila hydei). Nabízejte jen tolik kořisti, kolik pavouk zvládne ulovit; při pochybnostech zvolte menší druh.

Octomilka obecná neboli menší (Drosophila melanogaster), drobná kořist pro malá pavoučata
Drosophila melanogaster. Foto: Rolf Dietrich Brecher, licence CC BY 2.0.
Větší octomilka Drosophila hydei
Drosophila hydei. Foto: Grey Smith, licence CC BY 4.0.

U větších mláďat a dospělců lze jídelníček rozšířit o přiměřeně velké mouchy, malé cvrčky domácí (Acheta domesticus) nebo šváby turecké (Shelfordella lateralis). Kořist nesmí pavouka převyšovat ani ho ohrožovat. Cvrčky a jiný hmyz schopný pavouka poranit nenechávejte v nádobě během svleku. Nesnědenou kořist a zbytky odstraňujte.

Právě vylíhlý cvrček domácí Acheta domesticus
Čerstvě vylíhlý cvrček domácí (Acheta domesticus). Foto: Eveha, CC BY-SA 3.0.
Dvouměsíční nymfa cvrčka domácího Acheta domesticus
Nymfa cvrčka domácího ve věku přibližně dvou měsíců. Foto: Eveha, CC BY-SA 3.0.
Dospělý cvrček domácí Acheta domesticus
Dospělý cvrček domácí (Acheta domesticus). Foto: Brian Gratwicke, CC BY 2.0.

Rostoucí mláďata obvykle potřebují krmit častěji než dospělci. U aktivních mláďat lze začít nabídkou potravy přibližně každé dva až tři dny a interval upravovat podle příjmu potravy a velikosti zadečku. U dospělých bývají přestávky delší. Před svlekem skákavka často potravu odmítá; v takové chvíli ji ke krmení nenuťte. Nespotřebovanou kořist a zbytky odstraňujte.

Hnízdo a svlékání

Skákavky si stavějí podlouhlé hedvábné úkryty, často se vstupem na obou koncích. Tráví v nich noc, svlékají se a samice v nich chrání vajíčka [1]. Před svlekem může skákavka přestat lovit a několik dní z úkrytu nevycházet. Vchod bývá částečně nebo úplně zatažený pavučinou. Uzavření úkrytu ale samo o sobě svlek nepotvrzuje; může jít také o odpočinek nebo u samice o péči o snůšku.

Pokud skákavka zůstává uvnitř, úkryt neotvírejte ani ji nevytahujte. V nádobě nenechávejte živou kořist, která by ji mohla napadnout. Zajistěte možnost napít se, ale nevlhčete přímo úkryt. Po svleku je tělo a zejména kutikula ještě měkká. Další krmení nabídněte až ve chvíli, kdy se pavouk znovu běžně pohybuje a loví.

Terárium SpinnDuo s připojením dávkovače

Pro skákavky je k dispozici terárium s připojením pro dávkovač octomilek od SpinnDuo. Podle popisu výrobce má terárium tyto vlastnosti: [6]

  • konstrukce z 3D tištěného eko-plastu s příměsí dřeva a z trubky z plexiskla,
  • krmení shora přes magnetický port, bez otevírání dvířek,
  • křížové větrání: větrané spodní víko a horní víko s pletivem,
  • horní víko má integrované bydlení a připojení pro dávkovač,
  • v balení je plexisklová trubka, spodní víko s větráním, horní víko s pletivem a sada plošinky s magnety.

Dávkovač octomilek není součástí balení a kupuje se zvlášť. Terárium má průměr 110 mm a výšku 160 mm. Kompatibilní je dávkovač DrosoLock, o kterém je příspěvek níže.

Terárium SpinnDuo pro skákavky s dávkovačem octomilek a ventilací
Terárium SpinnDuo pro skákavky s dávkovačem octomilek a ventilací. Foto: SpinnDuo
Terárium pro skákavky s připojením pro dávkovač octomilek
Terárium pro skákavky s připojením pro dávkovač octomilek. Foto: SpinnDuo
Rozměry terária pro skákavky: průměr 110 mm, výška 160 mm
Rozměry terária pro skákavky: průměr 110 mm, výška 160 mm. Foto: SpinnDuo
Dávkovač octomilek DrosoLock
Dávkovač octomilek DrosoLock. Foto: SpinnDuo
Dávkovač octomilek

Dávkovač octomilek

Víčko s magneticky připojenou zkumavkou uvolňuje octomilky postupně, takže neutíkají všechny najednou. V příspěvku se dozvíte, jak dávkovač vznikl a jak se používá. [7]

Profilová fotografie účtu Instagram @spinnduo_cesko
Kliknutím na profilovou fotografii otevřete video skákavky v teráriu na Instagramu @spinnduo_cesko.

Rozmnožování

  • Sezónnost: U popsaných přírodních populací druh dospívá na podzim (září až říjen), samice přezimují jako dospělé a vajíčka kladou od pozdního podzimu do časného jara [2]. V zajetí se reprodukční cyklus nemusí řídit stejným kalendářem. V jedné americké studii samice nasbíraná v listopadu snesla snůšku v únoru [8].
  • Námluvy: samec předvádí druhově specifický tanec a ukazuje při něm pruhované nohy. Dospělý samec často pobývá se subadultní samicí a páří se s ní krátce po jejím dospění. V hnízdě se používají hmatové námluvy [1].
  • Snůšky: samice klade až čtyři snůšky a počet vajíček v nich klesá. První má v průměru 183 vajíček, všechny čtyři dohromady průměrně 402, nejvyšší uváděný počet je 715. Jedna velká samice snesla v jediném kokonu 570 vajíček [1].
  • Křížení: v laboratoři se podařilo získat křížence s příbuzným P. otiosus [2], proto druhy v chovu nemíchejte.

Pohlavní dospělost a páření

Připravenost k páření nelze poznat pouze z velikosti těla. Dospělý samec má na koncích makadel zřetelně vyvinuté kopulační orgány, takže makadla připomínají malé rukavice. U dospělé samice je na spodní straně zadečku vyvinutá epigyna. Spolehlivým vodítkem je poslední svlek a plně vyvinuté pohlavní znaky. Po svleku je potřeba počkat, až nová kutikula zpevní.

Před připouštěním mají být oba jedinci v dobré kondici a samice dostatečně nakrmená. Samec při setkání předvádí námluvy pohyby předních nohou. Samice ovšem nemusí jeho pokusy přijmout a může na něj zaútočit. Spojení proto nikdy nenechávejte bez dozoru; chovatel musí mít možnost pavouky ihned oddělit. Po páření se samec vrací do vlastní nádoby. Pro rozmnožování používejte jedince stejného druhu a nezkoušejte křížení s příbuznými skákavkami.

Snůšky a odchov mláďat

Po páření může samice využít uložené spermie k oplodnění dalších snůšek, aniž by se musela znovu pářit. Vajíčka ukládá do hedvábného kokonu, který hlídá. Také nespářená samice může vytvořit kokon s neoplozenými vajíčky. Pokud samice hlídá snůšku, neotevírejte její úkryt a kokon zbytečně nepřemisťujte. Vodu podávejte mimo kokon, aby nedošlo k přímému zvlhčení vajíček nebo k zaplavení úkrytu.

Mláďata se zpočátku vyvíjejí společně v kokonu. Po opuštění úkrytu potřebují velmi malou kořist, například octomilky, a bezpečný přístup k vodě. Při společném odchovu je nutné sledovat, zda se nenapadají. S růstem přibývá riziko kanibalismu, proto je potřeba mláďata postupně oddělovat do samostatných nádob. Každá musí mít jemné větrání, které brání úniku, a místo pro stavbu vlastního úkrytu. U početné snůšky je dobré počítat s tím, že jednotlivých nádob a pravidelného krmení bude potřeba opravdu mnoho.

Phidippus regius není původní evropský druh. Nepotřebné jedince se proto nesmí vypouštět do přírody.

Chování

  • Zrak: hlavní (přední střední) oči mají vysoké rozlišení a barevné vidění, ostatní oči zachytí pohyb téměř kolem dokola. Před útokem se skákavka natočí hlavními očima ke kořisti, pomalu se přibližuje a skočí z 2–3 cm [9].
  • Objížďky: když ke kořisti nevede přímá cesta, skákavka ji obejde. Dokáže to i tehdy, když kořist cestou nevidí, a při obchůzce se k ní občas znovu natočí [10] [9].
  • Učení tvarů: P. regius se naučila rozlišit symboly X a O podle toho, který byl spojen s odměnou (sladká voda) a který s kyselou vodou. Naučené rozlišení ale nepřenesla na zakrytou verzi tvaru [11].
  • Poznávání jedinců: pavouci reagovali jinak na soupeře, kterého už znali, než na nového. Autoři to vykládají jako rozpoznání jedinců a dlouhodobou paměť, recenzenti však označili důkazy za neúplné [5].
  • Hydraulika: pavoučí nohy nemají natahovací svaly, natahují se tlakem hemolymfy. Hemolymfa se chová jako nenewtonská kapalina, která při vyšším tlaku řídne, což může pomáhat při rychlých skocích [12].
  • Jistící vlákno: za sebou táhne vlákno, které ji zachytí, když netrefí cíl [1].
  • Útěk před teplem: při pokusech s tepelným podnětem pavouci vždy utekli přímo od zdroje tepla [13].

Kousnutí a manipulace

Skákavka královská je pro člověka neškodná. Při sevření může bolestivě kousnout, kousnutí štípe a bolest po několika minutách odezní bez ošetření. Dá se ochočit a naučit přeskakovat z ruky na ruku [1]. Nikdy ji nesvírejte a manipulujte s ní nad měkkou plochou, pád z výšky ji může zranit.

Stručně pro začátečníka

5 pravidel, která stačí pro začátek:

  1. Jeden pavouk v jedné vyšší, dobře větrané nádobě.
  2. Teplota 21–25 °C odpovídá podmínkám pokusných chovů; jde o orientační údaj, nikoli jedinou správnou teplotu pro domácí chov. Zajistěte mírnou vlhkost a vodu podle potřeby.
  3. Četnost krmení přizpůsobte stáří a kondici. Mláďata krmte častěji než dospělce; nespotřebovanou kořist odstraňujte.
  4. Uzavřený úkryt může znamenat přípravu na svlek. Pavouka nerušte a nenechávejte u něj živou kořist.
  5. Počítat se životností 1–3 roky [3].

Časté otázky chovatelů

Je Phidippus regius vhodná pro začátečníky?

Může být, pokud jí chovatel zajistí pravidelnou péči, přiměřenou živou kořist, vodu a dobře větranou nádobu. Každého pavouka chovejte samostatně. Jde o praktické zhodnocení nároků popsaných v článku.

Jak velké a jak zařízené má být terárium?

Zvolte především vyšší, dobře větranou nádobu s větvičkami, korkem nebo jinými pevnými plochami k lezení a stavbě hedvábného úkrytu. Mláďatům se lépe kontroluje příjem potravy v menší nádobě; prostor zvětšujte s jejich růstem. Rozměry malých nádob z pokusů nejsou doporučením pro trvalý domácí chov.

Jak jí nabídnout vodu?

Jemně oroste jen část stěny nebo listu, aby se vytvořily drobné kapky, ze kterých se může napít. Celé terárium nenechávejte dlouhodobě mokré. U malých mláďat se vyhněte velkým kapkám a nikdy nestříkejte přímo na pavouka ani do hedvábného úkrytu.

Jak často ji mám krmit?

Mláďatům lze nabídnout drobnou kořist přibližně každé dva až tři dny a četnost upravit podle toho, zda potravu přijímají. U dospělců bývají přestávky delší; ve studiích dostávali potravu jednou týdně [3] [5]. Velikost kořisti volte podle pavouka a nesnědený hmyz odstraňujte.

Odmítá potravu a zůstává v úkrytu — může se chystat ke svleku?

Ano, před svlekem může přestat lovit a zůstat několik dní v hedvábném úkrytu. Není to ale jediná možnost: úkryt může sloužit také k odpočinku nebo hlídání snůšky. Neotvírejte ho, pavouka nevytahujte a nenechávejte u něj živou kořist.

Mohu chovat více skákavek, třeba dva samce, společně?

Ne. Dospělé jedince chovejte jednotlivě; samci soupeří a při společném chovu hrozí napadení i kanibalismus. Mláďata mohou být krátce po vylíhnutí spolu v kokonu, po jeho opuštění je ale třeba sledovat a s růstem oddělovat.

Může samice snést vajíčka, i když se nepářila?

Ano. Nespářená samice může vytvořit kokon s neoplozenými vajíčky; z takové snůšky se mláďata nevylíhnou. Pokud samice kokon hlídá, její úkryt neotvírejte ani kokon zbytečně nepřemisťujte.

Použité zdroje

Zobrazit seznam zdrojů
  1. Edwards, G. B. 2000 (revidováno 2024). Regal jumping spider, Phidippus regius C. L. Koch (Arachnida: Salticidae). EENY152, UF/IFAS Extension. edis.ifas.ufl.edu
  2. Edwards, G. B. 2004. Revision of the jumping spider genus Phidippus (Araneae: Salticidae). Occasional Papers of the Florida State Collection of Arthropods 11.
  3. Thacker, R. & Cowie, P. 2026. The effects of temperature on interference competition in the regal jumping spider Phidippus regius Koch, 1846 (Araneae: Salticidae). Arachnology 20(5): 727–735.
  4. spidereyes2020 (2021). Female Phidippus regius. Wikimedia Commons, licence CC0. Soubor Female_Phidippus_regius_-_51291758782.jpg, commons.wikimedia.org/wiki/File:Female_Phidippus_regius_-_51291758782.jpg Také soubor Male_Phidippus_regius_-_51416204166.jpg, commons.wikimedia.org/wiki/File:Male_Phidippus_regius_-_51416204166.jpg Také soubor Female_Phidippus_regius_-_51695505792.jpg, commons.wikimedia.org/wiki/File:Female_Phidippus_regius_-_51695505792.jpg
  5. Dahl, C. D. & Cheng, Y. 2024. Individual recognition in a jumping spider (Phidippus regius). eLife 13: RP97146. doi:10.7554/eLife.97146
  6. SpinnDuo. Terárium pro skákavky s dávkovačem na octomilky. Stránka produktu. spinnduo.com
  7. SpinnDuo. Dávkovač octomilek DrosoLock. Stránka produktu. spinnduo.com
  8. Roach, S. H. 1988. Reproductive periods of Phidippus (Araneae, Salticidae). Journal of Arachnology 16: od s. 95.
  9. Aguilar-Argüello, S., Gerhard, D. & Nelson, X. J. 2020. Distance assessment of detours by jumping spiders. Current Zoology 66(3): 263–273. doi:10.1093/cz/zoz044
  10. Hill, D. E. 1979. Orientation by jumping spiders of the genus Phidippus (Araneae: Salticidae) during the pursuit of prey. Behavioral Ecology and Sociobiology 5: 301–322.
  11. De Agrò, M., Regolin, L. & Moretto, E. 2017. Visual discrimination learning in the jumping spider Phidippus regius. Animal Behavior and Cognition 4(4): 413–424. doi:10.26451/abc.04.04.02.2017
  12. Göttler, C., Amador, G., van de Kamp, T., Zuber, M., Böhler, L., Siegwart, R. & Sitti, M. 2021. Fluid mechanics and rheology of the jumping spider body fluid. Soft Matter 17: 5532–5539. doi:10.1039/d1sm00338k
  13. Thomas, M. 2018. Escape behavior of the Grammostola rosea tarantula and Phidippus regius spider in response to heat stimuli. Senior Honors Project, James Madison University. commons.lib.jmu.edu/honors201019/608
  14. Draney, M. L., Berry, J. W. & Spaid, M. 2021. Spiders (Araneae) of the Everglades National Park, Florida, USA. Florida Entomologist 104(4): 253–264. doi:10.1653/024.104.0402
Radek z Ants Europe
Kdo za blogem stojí

Za články, vývojem a testováním nových formikárií i novinkami ze světa mravenců pro československou komunitu stojí Radek z Ants Europe.

Kdo je Radek?

Radek chová mravence už téměř 15 let a stojí za projektem Ants Europe a blogem Chov mravenců. Vyvíjí vlastní formikária řady ANTcore a pomáhá začínajícím chovatelům s prvními koloniemi. Je administrátorem československé facebookové skupiny Mravce, mravenci a ich chov. Spolupracuje s Živou exotikou, YouTuberem Sokolíkem a Biologickým centrem AV ČR. Chov mravenců představuje veřejnosti na největší terarijní výstavě ve střední Evropě Živá Exotika v Praze, na akcích Noc vědy a Veletrh vědy a na Velké výstavě bezobratlých Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

Související články

4.5 2 hodnocení
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
guest

Web používá Akismet ke snížení množství spamu. Zjistěte, jak jsou zpracovávány údaje z komentářů.

0 Komentáře